Děkanův proslov na AS KTF
Vážené kolegyně a kolegové,
v době, kdy vrcholí naše přípravy na vánoční svátky, se scházíme k jednání akademického senátu, abychom rokovali o otázkách společného zájmu hledajíce přitom obecné dobro fakulty i jejích členů. Chci využít této příležitosti a promluvit k Vám několik slov zejména o tom, co nás čeká v novém roce a co možná u některých z Vás vzbuzuje obavy.
Ještě před tím Vám chci ale poděkovat za Vaši práci pro fakultu v uplynulém roce. Nebyl vůbec jednoduchý, zejména pro některé z Vás, a jsem rád, že nám společnými silami podařilo uspět v nejtěžších výzvách: obstáli jsme v univerzitním auditu, zvolili nové vedení a předali mu úspěšně řízení fakulty, vyřešili mnohé personální turbulence a přichystali zavedení jednotných tarifů. Cítím vděčnost za to, jak vzdělané, pilné a osobně zralé lidi tato fakulta ve svých řadách má.
Přes ne zcela nepříznivou finanční situaci fakulty jsem nechal vyplatit odměny již v prosincových mzdách, a přilepšit tak vánočnímu rozpočtu Vašich rodin. Další odměny bych rád rozdělil v lednu.
Ve svém konání v roli děkana nechci jen reagovat na to, co přichází, ale aktivně směřuji k naplnění vize, kterou jsem si vytknul při děkanské volbě a která spočívá v zhodnocení potenciálu této fakulty, zejména zlepšením její pedagické a vědecké činnosti, ale také zajištěním příznivějších a spravedlivějších pracovních podmínek.
To platí i v současné situaci, kdy zavedení nových vyšších tarifů bez příslušné kompenzace vážně ohrožuje finanční stabilitu fakulty, přičemž tento problém se týká v mnohem větší míře malé fakulty, která si musí všechny činnosti zajišťovat sama s omezeným počtem personálu. V takovéto situaci je třeba původní obecnou vizi přetvořit v nový a neotřelý plán.
Abychom v nových podmínkách uspěli, abychom obhájili před universitou, ministerstvem školství a koneckonců i před celou společností existenci malé, a tudíž vlastně drahé fakulty, je třeba mít co nabídnout. Je třeba stát se exkluzivním pracovištěm, jehož raison d'être bude excelence, bude pro univerzitu rodinným stříbrem, jež velkolepou tradici nejstarší fakulty rozvíjí inspirativními směry.
To podle mého názoru vyžaduje v první řadě odvahu rozloučit se s dřívejším modelem výstavby vysokoškolského studia, zděděným z dřívějších dob a přenesený k nám z větších, bohatších fakult, a vytvořit studijní programy svěží, nepřetížené, a současně otevřené novým impulzům a inovacím. Dosáhneme tím nejen ekonomické eficience (štíhlejší program je zákonitě levnější), ale také vyšší pedagogické kvality – studenti nebudou přetíženi množstvím předmětů ve středoškolském stylu, a budou tak mít více prostoru na samostatnou práci a četbu. V neposlední řadě si tím rozvážeme ruce k vlastní tvůrčí činnosti, vědě, projektům, internacionalizaci. Právě v těchto činnostech se musíme stát úspěšnějšími, máme-li obstát v hodnocení, jehož výsledky rozhodnou nejen o prestiži naší fakulty a o části našich příjmů, ale zejména o tom, zda vůbec budeme mít v nejbližších létech šanci uspět v akreditačních procesech. Některé kroky tímto směrem byly již podniknuty. Věřím, že v možnostech této fakulty je učinit z nás místo univerzitní excelence v humanitním a duchovním vzdělání a vědě.
V těchto dnech dokončila první část své práce moje pracovní skupina pro implementaci jednotných tarifů a sešla se konzultační skupina k diskusi nad výsledným materiálem. Z toho, co zaznělo v diskusi, bych rád vyzdvihl důraz na etický rozměr jednání o nezbytných úsporách, tedy na to, že má být prováděno nekonfrontačně, bez vzájemného podezřívání z nekalých úmyslů a spravedlivě. Rádi také využijeme konstruktivní návrhy k dalšímu prohloubení analýzy, zejména ve směru individualizovaného srovnání jednotlivých pracovníků. V otázce různé ekonomické nákladnosti jednotlivých studijních programů a kateder, která z analýz vyplývá, však nelze očekávat podstatně jiný resultát než ten, který byl představen jako výsledek mnohaměsíčních úvah a usilovné práce.
V další fázi chci hovořit s pracovní skupinou a vedoucími kateder a garanty nad zjištěnými fakty o situaci na jednotlivých katedrách. Chci předložit různé varianty řešení, jak zněl také jeden z podnětů v diskusi. Tuto fázi bych měl rád hotovu v první polovině ledna, tak abychom měli dost času pro návazné jednání s RVH a dalšími univerzitními orgány.
Platí moje rozhodnutí zavést jednotné tarify k novému semestru, tj. k. 1. 2. 2025. Není důvod zadržovat po delší dobu zvýšenou mzdu, na niž mají naši pracovníci právo. Delší odklad by ničemu nepomohl a v žádném případě by nebyl sociálně ohleduplnější. Sociální nemůže být to řešení, které zachovává nerovné rozdělení prostředků a které brání spravedlnosti. Naopak se domnívám, že nejohleduplnější je sdělit nepříjemné rozhodnutí o tom, že menšině z nás budou ke konci letního semestru omezeny či ukončeny pracovní úvazky, dotčeným osobám co nejdříve, nejpozději do začátku letního semestru.
Děkuji všem, kdo kroky vedení fakulty – těžké, ale nutné – přijímají s pochopením pro dobro celku. Bylo by absurdní, kdybychom nedokázali této těžké situace využít jako příležitosti a místo toho nechali zvítězit partikulární zájmy.
Přeji Vám požehnané a radostiplné prožití Vánoc a vše dobré do nového roku.
Váš
Jaroslav Brož
děkan