Jak se vyznat v kauze Katolické teologické fakulty?

Přítok první

Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy stojí od 90. let v silovém poli stále vyhrocenější polarizace katolické církve a kulturních válek. Ty se promítají do jednání jejích zaměstnanců a do jejího působení. Do jejích vnitřních záležitostí vstupují ze stejných důvodů také katolíci, kteří s ní nejsou přímo spojeni, a také někteří evangelíci. Toto obecné pozadí se v posledních asi pěti letech konkretizovalo takto:

V době, kdy se stal pražským arcibiskupem Dominik Duka, působily na fakultě osoby, jež se postupně staly jeho otevřenými kritiky: Tomáš Petráček (kněz královéhradecké diecéze), David Vopřada (kněz královéhradecké diecéze), Benedikt Mohelník (kněz dominikánského řádu), Petr Štica. Patřili do skupiny osob kolem revue Salve a do širší skupiny liberálních katolíků. Jejich postoje byly prezentovány na facebooku a na portálu Christnet, jehož redaktoři, zejména Vít Luštinec, jsou s nimi spojeni přátelstvím. Tenze gradovaly: Petráček kritizoval Petra Piťhu, dostal od Duky kanonické napomenutí (2018) a byl jím odvolán z Metropolitní kapituly u sv. Víta (2020), opakovaně ho kritizoval za vše možné, byl s ním ve sporu o interpretaci pontifikátu Pia XI. (2020).

Tento poslední bod přiměl Petráčka, aby od děkana Vojtěcha Novotného žádal veřejné zastání proti arcibiskupovi. Děkan to odmítl s poukazem na skutečnost, že jde o konflikty, které nejsou s fakultou přímo spojeny, a hovořil s arcibiskupem jenom osobně. Byl za to ostře kritizován. V téže době se Petráček pustil do sporu s jedním bohoslovcem. Novotný se studenta zastal s tím, že diskuse má být vedena v jiném tónu. To umocnilo kritiku Petráčka vůči němu. Ve vztazích v kolegiu děkana – jehož součástí byli v roli proděkanů Petráčkovi osobní přátelé Vopřada, Mohelník a Štica a dále Marie Vymazalová (roz. Opatrná) a Petra Oulíková – kvůli tomu vyvstaly trhliny. Doba epidemie je umocnila. Od jara 2020 začali proděkani stále silněji kritizovat svého děkana Novotného, a to z ne zcela průkazných a jasných důvodů.

Na podzim 2021 se konaly volby děkana. Novotný kandidoval pro druhé období. Proděkan Vopřada tak učinil rovněž, a to s podporou ostatních proděkanů a Petráčka. Fakultní senát zvolil Novotného. Jeho členkou byla i studentka Karolína Štauberová, dlouholetá blízká přítelkyně Vopřady, současně též členka senátu univerzitního. Poražení proděkani těsně před koncem jeho prvního funkčního období rezignovali s tím, že prý má mít děkan volné ruce pro prosazování svých představ o vedení fakulty. Na počátku roku 2022, před nástupem Novotného do druhého období a pravděpodobně ve snaze zabránit tomu, rozvířili veřejnou kritiku Novotného s tím, že jejich hromadná rezignace je zásadní výpovědí o absenci vzájemné důvěry, o děkanově autoritářském způsobu řízení a neschopnosti komunikace. Štauberová zpochybnila regulérnost voleb. Petráček učinil na facebooku totéž. Štvanice probíhala na sociálních sítích a Christnetu, v církevních médiích a náboženské redakci České televize a Českého rozhlasu. Předsednictvo senátu přijalo usnesení, v němž potvrdilo výsledek voleb, důvěru senátu v děkana i standardní způsob komunikace uvnitř fakulty.

Na jaře 2022 odstoupil Mohelník z habilitačního řízení poté, co nezískal kladné posudky na předloženou práci. Je přesvědčen a tvrdí, že za jeho neúspěch může Novotný.

Petráček pokračoval ve svém obvyklém způsobu komunikace skrze facebook, Vopřada a Mohelník byli zdrženlivější. Štauberová – v mezičase členka redakce revue Salve a doktorandka, jejímž školitelem je Vopřada – se však stala prodlouženou rukou této skupiny. Na zasedáních fakultního senátu přednášela jednu kritiku za druhou. Současně posílila své postavení na rektorátu: stala se členkou Rady pro vnitřního hodnocení a tu upozorňovala na skutečné či domnělé problémy, jež fakulta měla v realizaci svých studijních programů. Rektorka Milena Králíčková ji přijala jako studentskou zástupkyni do svého kolegia, jehož členkou tehdy byla i bývalá proděkanka Marie Vymazalová (roz. Opatrná). Rektorka a někteří členové jejího kolegia si touto cestou upevnili deformovaný pohled na fakultu a její vedení. To se otevřeně projevilo od podzimu 2023. Souběžně s tím se rozvíjel vztah mezi Králíčkovou, původem z Plzně, a biskupem Tomášem Holubem, který nastoupil do Rady pro vnitřní hodnocení po Štauberové. Tu ovšem i poté, co jí skončil mandát v univerzitním senátu a v RVH, rektorka udržuje v rektorátních kruzích jako konzultantku RVH.

V roce 2023 došlo k neúspěšnému pokusu o návrh na odvolání děkana Vojtěcha Novotného. V roce 2025 pak k úspěšnému návrhu na odvolání děkana Jaroslava Brože. V obou případech podle metadat dokument vznikl v počítači Karolíny Štauberové. Jak řečeno, tato paní je blízkou přítelkyní Davida Vopřady a součástí kruhu, který se shromažďuje kolem revue Salve, resp. Dominikánská 8 (a rozrůstá se o další osoby, jejichž jména lze sledovat z interakcí na sociálních sítích a z podpisů na různých peticích, včetně těch, jež se týkají fakulty). Štauberová je také – jako představitelka celé této skupiny – spojena s rektorkou. Ta veřejně a při zneužití své moci oponovala propuštění Tomáše Petráčka a vstupovala do dění uvnitř fakulty. Prostřednictvím svého prorektora Kuklíka vyhrožovala zastupujícímu proděkanovi Jinkovi tím, že pokud nevezme zpět Tomáše Petráčka, bude fakulta a její vedení osobně čelit množství problémů. Následovala série různých kontrol trvající bezmála půlrok. V roce 2024 zamezila rektorka tomu, aby byla ve smlouvě mezi Svatým stolcem a Českou republikou řešena situace teologických fakult.

První pramen dění na Katolické teologické fakultě je tedy podstatně vnitrocírkevní. Týká se církevní polarizace, jež prostupuje řady českých katolíků od biskupů až po laiky, i toho, co Tomáš Halík a Benedikt Mohelník v letech 2021 a 2022 uvedli v rozhovorech vedených na půdorysu fakulty: je třeba budovat a veřejně představovat "alternativu" vůči pražskému arcibiskupství a biskupům vůbec. Tento aspekt je umocňován osobní zhrzeností i neuspokojenými ambicemi Petráčka, Vopřady a Mohelníka. Oba velcí kancléři, Duka i Graubner, i někteří další biskupové na ně byli opakovaně ústně i písemně upozorněni a žádáni o intervenci. Věděli také o tom, že Petráček a další brutálně poškozují dobré jméno Vojtěcha Novotného, Jakuba Jinka, Jaroslava Brože, jich samých i řady dalších lidí.

Přítok druhý

V roce 2019 získala fakulta akreditaci bakalářského a navazujícího magisterského programu Dějiny evropské kultury. Ten existoval již dříve, nyní však získal nové garanty v osobách církevního historika Petra Kubína, tehdy také vedoucího Katedry církevních dějin a literární historie, a literárního historika Miloše Sládka. Ti připravili nové studijní plány, které zahrnovaly segment historický, literárněhistorický a kunsthistorický. Dále různé pomocné předměty, například latinu a němčinu. Již roku 2020 se ukázalo, že jde o studium příliš náročné.

Začalo prudce ubývat uchazečů i zapsaných studentů. V létě 2023 už bylo v bakalářském programu ve třech ročnících standardní doby studia jenom 18 studentů a v navazujícím magisterském programu bylo ve dvou ročnících standardní doby studia pouze 7 studentů. V nové akreditaci bylo za celou dobu jenom 7 absolventů bakalářského studia. Spolu s tím se stále zřetelněji ukazovalo, že mezi příjmy a výdaji, jež jsou na obor vázány, je každoroční schodek asi 3 mil. Kč, který zatěžoval společný rozpočet fakulty.

Děkan Novotný na tuto situaci stále naléhavěji upozorňoval a žádal garanty i vedoucí katedry o návrhy toho, jak ji řešit. Hovořil o tom, že bude třeba snížit počty úvazků. Mezi garanty ovšem byly nepřekonatelně rozdílné názory na to, jak se má postupovat. Další členové katedry přicházeli za děkanem s kritikou svého vedoucího i garantů a s vlastními nápady na další postup. Katedra nebyla schopna nalézt shodu. V roce 2022 děkan postavil do jejího čela církevního historika Marka Šmída – k trvalé nevoli Kubína a jeho někdejší doktorandky, nyní (na jeho žádost) katedrové kolegyně Michaely Falátkové.

Novotný také uložil garantům, aby připravili koncepci nové akreditace. Tou měly být Evropské dějiny a literatura. Navzdory tomu, že byl základní koncept schválen v různých grémiích fakulty i univerzity, katedra nedokončila administrativní stránku. Spisy neopustily fakultu a jsou mrtvy. I proto, že různí pracovníci katedry kritizovali jeden druhého i koncepci té úpravy. Kvantita i váha vědeckých výstupů byla rovněž neutěšená. Katedra nikdy nezískala grant od mimouniverzitního poskytovatele.

Do toho kontextu vstoupila svým jednáním členka katedry, literární historička Klára Kudlová. V roce 2022 jí Novotný svěřil funkci proděkanky pro vnější vztahy. Její působení však bylo zmatečné a ihned vzbudilo rostoucí nevoli dalších zaměstnanců. Po půl roce sama rezignovala, ale po dohodě s děkanem a vedoucím své katedry se dále věnovala propagaci Dějin evropské kultury. I to však činila chaoticky a nepřiměřeně nákladným způsobem. Pokyny, jež jí kladly meze, vnímala jako nepřátelské vůči sobě i oboru. Ze spolupracovnice děkana se stala jeho odpůrkyní. Od konce léta 2023 byla jednou z hlavních protagonistek fakultních bouří.

Katalyzačním faktorem se staly otázky ekonomické. V letech 2022–2023 humanitní fakulty křičely, že mají málo peněz. Vrátilo se jim to v podobě požadavku, aby usilovaly o externí zdroje příjmů a o snížení výdajů. Rektorka to tlumočila děkanům. Ekonomická komise univerzitního senátu pak na adresu teologických fakult uvedla, že žádá kroky k vyšší efektivitě hospodaření a hodlá je kontrolovat a že tím podmiňuje přiznávání zvláštního příspěvku ve výši 5,5 miliónu Kč. Předseda komise psal děkanovi, "že by se teologické fakulty mohly sloučit, respektive by se na ně mohla uvalit nucená správa".

Vojtěch Novotný vzal tento apel osob v čele univerzity vážněji než oni sami. Konvergoval s jeho přesvědčením, že už je opravdu nezbytné provést změnu struktury pracovních míst, aby byly povinnosti rozděleny spravedlivěji a aby měla fakulta peníze na navýšení mezd, případně na zaměstnání nových, mladších pracovníků. V létě 2023 proto rozhodl o neobnovení několika DPP a o úpravách pracovních poměrů sedmi osob. U šesti šlo o neprodloužení termínované smlouvy nebo o snížení výše úvazku dohodou, v jednom případě zrušení jednoho docentského místa pro dějiny. Racionální úvaha, na koho tato organizační změna dopadne, ukázala na Tomáše Petráčka.

Jeho nadbytečnost na fakultě byla zřejmá. Hlavní pracovní poměr měl na Univerzitě Hradec Králové, kde vede katedru. V tamní diecézi působí jako kněz. Na pražské fakultě měl další poloviční úvazek. S řídnoucími řadami studentů se počet hodin, jež mu byly svěřeny, snížil na minimum. Vědecké výstupy, které vykazoval, byly kvantitou i kvalitou postradatelné. Garantovat obor nemohl. Na stejnou periodu církevních dějin měla fakulta dalšího habilitovaného pracovníka. Nakonec tedy děkan, po rozmluvě s vedoucím katedry a zástupkyní odborů, učinil rozhodnutí, že organizační změna se dotkne jeho.

Petráček obratem vystoupil s nepravdivými obviněními, že za propuštěním stojí jeho světonázorové pozice, tlak biskupů a osobní zášť Vojtěcha Novotnému vůči němu. To konvenovalo senzacechtivým médiím a jeho příznivcům. Na jeho podporu vystoupili Tomáš Halík, biskup Václav Malý, zákulisně rovněž biskupové Holub a Vokál, lidé z církevních kruhů zmíněných výše a mnozí další. Jádro věci – totiž kalamitní stav oboru Dějiny evropské kultury i nezbytnou potřebu dosáhnout výrazných úspor – to zcela zastřelo. Navíc se připojily polemiky o tom, jak řešit situaci doktorandů, které Petráček vedl, a o způsobu, jímž byla pracovněprávní změna projednána s odborovou organizací. V téže chvíli začali někteří zaměstnanci děkana kritizovat i za jiné věci: údajný nedostatek podpory Dějinám evropské kultury, organizační změnu ve struktuře děkanátu, stěhování z jedné místnosti do druhé apod.

Soutok

V tuto chvíli se oba prameny slily v jediný proud, jakousi kolektivní nauzeu, jež s sebou nesla lynč Vojtěcha Novotného na sociálních sítích, v médiích i uvnitř fakulty. Poté, co to zlomilo jeho zdraví (nalomené dlouhým postcovidem), stanul v čele fakulty jeho zástupce Jakub Jinek. Do zášti, původně namířené proti biskupům, potom i děkanovi Novotnému, byl zahrnut i on. A když byl na jaře roku 2024 zvolen děkanem Jaroslav Brož, také on.

Chronologii dalších událostí líčí jiný dokument.